Čekají nás jedny z nejkrásnějších svátků. Svátky, které nám mají připomenout lidské utrpení, lidskou slabost a malost člověka v úžasnosti a nekonečnu boží velikosti. A současně i svátky, které mohou připomenout možnost každého člověka stát se součástí, odrazem a září boží dokonalosti. Jsou vnímány jako svátky křesťanské. Ale i v dobách pohanských dávno před příchodem Krista, byly svátky na jaře slaveny. Jako svátky jara, svátky přežití zimy a svátky možnosti budoucího rozkvětu a dalšího života. Proto i laikové a nevěřící se v tyto dny mohou zastavit a připomenout si nicotnost člověka v kontextu celé přírody, celého vesmíru. Marnost jeho lopotění a vydělávání v kontextu času, po který existuje planeta Země. A hlavně možnost dalšího života, možnost pojmou to jinak.
Včera jsem na jednom manažerském školení slyšela výzvu, neřešte ve svých životech problémy, řešte kvalitu vztahů. I to nám mohou Velikonoce připomenout. Jako první nás o Velikonocích možná napadne kvalita našeho vztahu s Bohem. I mně to zní moc velkolepě a neskutečně…. Jako člověk praktický se budu chtít snést ze světa duchovního ke každodenní realitě a budu mít asi spíš potřebu řešit kvalitu svého vztahu k planetě Zemi. Všichni se můžeme zamyslet nad tím, jaká asi je kvalita našeho vztahu k Zemi zejména v souvislosti se všemi klimatickými změnami. Nebo budu chtít řešit své vztahy s blízkými, u málokoho jsou dokonalé, což v domově pro seniory vidíme téměř denně. Je až s podivem, kolika otázkami se můžeme o křesťanských Velikonocích, anebo chcete-li to jinak o pohanských svátcích svátcích jara, zabývat. A je až s podivem, že média řeší pouze zavřené supermarkety na Velký pátek….Není na tom něco divného?
Z křesťanského pohledu jsou Velikonoce mimo jiné časem vzkříšení. Oproti zrození, kdy přichází něco nového, nečekaného, neznámého, neobvyklého… se jedná spíš o znovuprobuzení. Není v tom nic nového. Je to prostě návrat k tomu, co už známe. Návrat k něčemu, co jsme možná zapomněli, nebo se nám to někam zatoulalo, ztratilo, nebo jsme si toho nevážili a tak to odešlo. Podle křesťanů se Kristus vrátil do života, k člověku. Ale je jaro a i příroda se vrací k životu. Oba se vrací k tomu, co znají, co umí…. A v obou případech se setkáme jednak s ohromnou mírou naděje – naděje v možnost opakovat, co už známe, co už jsme jednou provedli a dokázali – a mimoto i s ohromnou mírou šance – pojmout to, co už známe jinak, lépe. Manažeři mohou říct kreativně a novátorsky 😉
Náš domov měl letos o Velikonocích poprvé možnost setkat se s novou nadějí a šancí a s tím vzácným pojetím důležitosti vztahů. Vlastně poprvé se nám před Velikonocemi ozvali lidé, kteří pouze chtěli dát najevo, že jsou s námi, že na nás myslí, že jsme pro ně důležití. Díky nim víme, že nejsme zapomenuti. Že jsme stále součástí toho důležitého a krásného vztahu Já – Ty. Neboť „říkáme-li ty vyslovujeme i já slovní dvojice Já – Ty…(a) .. základní slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí“ (Martin Buber).
Děkujeme paní Pavle Koubkové za to, že dala dohromady partu lidí, dětí, dospělých i dospívajících, které našim zaměstnancům a našim klientům poslali krásná přání vedená božím slovem a děkujeme paní Hojkové z pastoračního střediska při Biskupství českobudějovickém za krásné obrázky. Vše bylo předáno nejen obyvatelům našeho domova, ale i klientům naší pečovatelské služby a denního stacionáře. Děkujeme za to, že vám na nás záleží a že jste nadějí a šancí pro doby po vzkříšení a pro doby jara. Věřme, že doby nové, krásné a lepší.
S úctou Petra Kratochvílová
